Archive for Nezařazené

Elektroinstalace v koupelně

Elektroinstalace v koupelně se řídí přísnými pravidly


Elektroinstalace v koupelně se řídí přísnými pravidly

Pokud rekonstruujete nebo budujete koupelnu, je třeba pamatovat na bezpečnost používání elektrických spotřebičů, které mohou být ve vlhkém prostředí rizikem, že dojde ke zkratu nebo újmě na lidském zdraví. Není možné je tedy rozmístit pouze podle toho, že se vám to tak líbí. Přehled základních pravidel, jimiž se elektroinstalace v koupelně řídí, přináší tento článek.

Koupelna je místem, které by mělo být především praktické a funkční, s čímž samozřejmě souvisí i vybavení elektrickými spotřebiči, co se podílí na tom, zda bude prostředí příjemné či nikoliv. Už jen nezbytná svítidla musí být řešena s rozmyslem.Elektroinstalace se odvíjí od rozdělení koupelny na zóny, tedy oblasti s jasně vymezenými pravidly. I tak ale není možné používat v koupelně obyčejné výrobky, podle zóny musí mít dostatečné krytí, které zajistí, že i když přijdou do styku s vodou, nebudou nijak nebezpečné.

 

Elektrická instalace – rozdělení koupelny na zóny

Jak už bylo nastíněno, v otázkách elektroinstalace je nutné pamatovat na pomyslné zóny, které určují, v jaké vzdálenosti či výšce může být nějaké zařízení, například od vany či umyvadla, umístěno. Tyto zóny existují v zásadě 3. Pomyslnou 4. zónou je zóna s označením nula, která vyznačuje, že se jedná přímo o prostor, kde se například nachází sprchový kout (pokud nemá vaničku, pak se rovina vymezuje do výšky 10 cm od podlahy) a kde tedy nesmí být jakékoliv vedení. Všechny požadavky na elektroinstalaci v koupelně jsou uvedeny v normě ČSN 33 2000-7-71 ed.2:2007.

  • Zóna 1

První zóna je vlastně prostorem nad vanou, umyvadlem nebo sprchovou vanou (resp. uvnitř). Ohraničuje jí tedy podlaha a rovina, v níž se nachází sprchová hlavice nebo vodovodní baterie. Pokud jsou tyto prvky umístěny moc nízko, pak se zóna 1 tyčí do výšky 225 cm. Svisle je pak značena plochami, které tvoří obal vany nebo se měří 120 cm od nesnímatelné hlavice sprchy. Zde nesmí být instalován žádný spotřebič, výjimku tvoří pouze bojler odpovídajícího krytí.

  • Zóna 2

Zóna označená číslem 2 se vymezuje okrajem vany či sprchového prostoru (čili od hranic zóny 1) a vzdáleností 60 cm od těchto okrajů. Zde mohou být umisťována svítidla (odpovídajících bezpečnostních parametrů). Co se týče vymezení do výšky, pak platí stejná zásada jako u zóny 1.

  • Zóna 3

Tato zóna je v nové normě popisována jako zbytek místnosti, kde není ani zóna 1, ani zóna 2 (dříve do vzdálenosti 240 cm od linie zóny 2). Spotřebiče se do tohoto prostoru tedy mohou umisťovat, musí však být odpovídajícím způsobem izolovány.

Jaká elektrická zařízení je možné v koupelně použít?

Pravidla, jimiž se elektroinstalace v koupelně řídí, samozřejmě pamatují i na parametry a vlastnosti spotřebičů, které lze v jednotlivých zónách používat. Krytí takovýchto zařízení vyjadřuje jejich konstrukční ochranu proti vniknutí vody, nebezpečnému dotyku a vniknutí cizích předmětů. Popis je vyjádřen písmeny IP. Povětšinou se za tímto označením nachází ještě upřesňující dodatek v podobě písmen nebo číslic.

  • Svítidla a zásuvky

Co se týče svítidel a zásuvek, což jsou v koupelně nejdůležitější součásti elektroinstalace, pak u svítidel je třeba hledat označení IP 44, případně lepší krytí – IP 45. Samozřejmostí je nutnost provedení v dvojité izolaci. Světla se musí montovat do minimální výšky 180 až 200 cm. Zásuvky se musí nacházet ve výšce alespoň 120 cm nad podlahou, v případě potřeby nižšího umístění pak vyhovuje zásuvka s krytem. Pod 20 cm od podlahy nepatří ovšem žádná.

Pokud se zaměříte na jednotlivé zóny, pak zjistíte, že v zóně 0nesmí být žádné elektrické zařízení, v zóně 1 pak může mít vedení ventilační zařízení či elektrický ohřívač z nevodivého materiálu. Dané vedení se musí nacházet nejméně 1 metr od horního okraje vany. Svítidla do zóny 1 nepatří. V zóně 2mohou být umístěna svítidla II. třídy, a to s krytím zmíněným výše, tedy IP 44 nebo IP 45. Ve 3. zóně mohou být zásuvky i vypínače, ale musí splňovat nároky na umístění těchto zařízení v mycím prostoru.

A co masážní vany a sprchové panely?

Výjimečnou situací je umístění masážní vany nebo sprchového koutu s panelem, které ke svému chodu využívají právě elektrickou energii, ale nachází se vlastně v zóně 0. Správné napojení musí provést firma, jejíž odborníci vlastní oprávnění od výrobce či dodavatele konkrétního produktu. Přívod musí být řešen samostatně a také musí být stejným způsobem jištěn. O vhodnosti umístění takového vybavení musí informovat revizní zpráva. Ti, kdo budou instalaci a montáž provádět, musí následovat související normy.

Elektroinstalace v koupelně musí být projektována a následně budována s ohledem na normy, které se k takovému procesu vztahují. V opačném případě je každý uživatel nesprávně provedené koupelny vystaven riziku, že se k elektrickému zařízení dostane voda, což může v konečném důsledku znamenat i újmu na zdraví. Bezpečnost obyvatel by měla být v bytě nebo domě hlavní prioritou, a tak se rozhodně nevyplatí elektroinstalace (ne pouze v koupelně) podceňovat.

 

Jak funguje elektrické podlahové topení

Jak funguje elektrické podlahové topení

Víte jak funguje podlahové topení? Podlahové topení vyhřívá místnost přes plochu podlahy. V podlaze jsou uloženy topné vodiče, a to buď přímo (zalité mazaninou) nebo nepřímo v trubkách nebo kanálech. Aby se zabránilo hromadění tepla a přehřívání podlahy, neumísťuje se topení blízko krajů místností, kde má stát nábytek. Podlaha může být pokryta …

Jak funguje elektrické podlahové topení 

Podlahové topení vyhřívá místnost přes plochu podlahy. V podlaze jsou uloženy topné vodiče, a to buď přímo (zalité mazaninou) nebo nepřímo v trubkách nebo kanálech. Aby se zabránilo hromadění tepla a přehřívání podlahy, neumísťuje se topení blízko krajů místností, kde má stát nábytek. Podlaha může být pokryta běžnými krytinami, jako je dlažba, PVC nebo parkety, případně vhodný koberec, který není příliš dobrou tepelnou izolací.

Podlahové topení může být provedeno jako přímé nebo jako akumulační. V případě přímého je nárůst teploty rychlejší a naopak samozřejmě ji ztratí rychleji.

Při elektrickém podlahovém akumulačním topení je akumulační schopnost (tepelná kapacita) daná silou mazaniny, izolací od nosné části stropu a podlahovou krytinou tak, jak vidíte na obrázku.

Ohřev probíhá v době levného tarifu za elektrickou energii regulovaně se zohledněním zbytkového tepla (teplotou podlahy) a vnější teploty.

K dosažení povrchové teploty podlahy 27°C je při podlahovém elektrickém akumulačním topení potřebný výkon přibližně 70W/m2.

Při přímém elektrickém podlahovém topení je teplo předáváno do místnosti jen s nepatrným zpožděním přes slabou vrstvu mazaniny. Přímé podlahové topení se používá jako doplňkové topení, např. pro koupelnu nebo jen občas obývanou místnost. Výkon by zde měl být přibližně 180W/m2.

Topné články
Topné články mají formu topných vedení nebo topných rohoží. Topné odporové vodiče jsou obvykle ze slitiny mědi a manganu nebo mědi a niklu a jsou obaleny izolací ze silikonu a kaučuku (obr.).

Jako vnější plášť těchto vodičů se používá PVC.

Topné vodiče mohou mít ještě dodatečnou vnější ochranu tvořenou kovovým opletem (obr.).

Pro vlhká a mokrá prostředí se používají topné vodiče opláštěné olovem. Topné vodiče se vyrábějí v délkách od 10m do 200m a ve výkonech 10W/m až 30W/m.

Topné rohože jsou tvořeny topným vodičem zataveným do plastové fólie. Poloha vodiče může být fixována distančními polyetylenovými tyčkami (obr.). Topné rohože se dělají ve velikostech od 1 m2 do 12 m2 s výkony od 100W/m2 do 250W/m2.

Tepelné spotřebiče

Všeobecně o tepelných elektrospotřebičích

Co bych mohla jako uživatel elektrických tepelných spotřebičů vědět? Je dobré znát alespoň základní informace abych nevypadala třeba v obchodě jako hloupá blondýna. Tak zde se dozvíte podle čeho se volí velikost vodičů do spotřebiče. Víte jaký je rozdíl mezi topnou spirálou a topným tělesem? A také se dozvíte něco o unikajícím proudu. Ten byste si mohli tu a tam nechat změřit revizákem. Rozhodně častěji, než si necháváte změřit svůj tlak …

V tepelných elektrospotřebičích se přemění téměř veškerá odebraná elektrická energie v teplo. Na štítku spotřebiče se udává odebíraný výkon. Má-li spotřebič více pracovních režimů s různým odběrem výkonu, udává se na štítku vždy největší možný výkon. Tato nejvyšší možná hodnota je označována jako příkon (viz tabulka). Podle příkonů by mělo být dimenzováno přívodní vedení k jednotlivým spotřebičům.

Ve většině domácích spotřebičů i v průmyslových tepelných zařízeních se teplo vytváří v topných odporech, tvořených topnými vodiči (většinou spirálami) např. z chrom-niklové slitiny, obalenými většinou minerálními izolačními materiály.

Topná tělesa ve formě kompaktních tyčí lze obzvláště zatěžovat, protože topný vodič je v izolantu zalit a není vystaven oxidačnímu vlivu vzdušného kyslíku. V trubkových topných tělesech je topná spirála umístěna v ocelové nebo měděné trubce.

Topná spirála je v trubce fixována slisovaným práškovitým oxidem hořečnatým. Kromě topných těles v kovových trubkách se vyrábějí křemenná trubková topná tělesa, např. pro tepelné zářiče, která snášejí vysoké teploty i když jsou citlivá na dotek.

Topná tělesa tvořená izolovanými topnými vodiči předávají teplo přes izolaci. Kvůli co nejmenší tepelné izolaci je snaha dělat izolaci (elektrickou) topných vodičů co nejtenčí. Tím se však zhoršuje (klesá) izolační odpor spotřebiče a narůstá malý proud mezi izolací a uzemněnou kostrou spotřebiče, označovaný dle ČSN 34 5611 jako unikající proud.


Odvedení unikajícího proudu ochranným vodičem

Unikající proud teče mezi živými částmi spotřebiče (fázemi) a zemí nebo cizími vodivými předměty.

Unikající proud je u tepelných elektrospotřebičů mnohem větší, než u ostatních elektrických zařízení (např. motorů) srovnatelného výkonu. Bezpečnostní opatření, jako například připojení kostry elektrického sporáku na ochranný vodič, jsou u tepelných elektrospotřebičů kvůli unikajícímu proudu zvláště důležité. U elektrického sporáku s příkonem P>6kW nesmí unikající proud překročit hodnotu 15mA.

Podmínky k zajištění bezpečného provozu strojů a ochrany zdraví na pracovištích

Podmínky k zajištění bezpečného provozu strojů  a ochrany zdraví na pracovištích

Stále ještě existuje větší část provozovatelů strojních zařízení, kteří přesně neznají požadavky na ně kladené pro zajištění bezpečného provozu těchto zařízení. Například stále ještě přetrvává požadavek  některých techniků na provedení výchozí revize pracovního stroje. Revize však byly již v roce 2004 normativně omezeny pouze na instalace. V současné době musí výrobce doložit protokol o provedených zkouškách a ověření stroje dle  ČSN EN 60204-1 čl.19.

Dalším velkým omylem je záměna pravidelné revize (provádí se ve lhůtách dle ČSN 33 1500) a následných kontrol (provádí se ve lhůtě 12 měsíců dle NV č. 378/2001 Sb). Následné kontroly se netýkají pouze elektrické části strojního zařízení, ale musí být provedena i kontrola ochrany proti neelektrickým nebezpečím, která mohou být vytvářena elektrickými zařízeními. Proto je v současné době velký důraz kladen na úplnost a aktuálnost technické dokumentace strojního zařízení. Tento požadavek je logický, neboť bez technické dokumentace nelze provést řádnou kontrolu takového zařízení, ani správně vyhodnotit rizika vznikající při provozu stroje.

 

Povinnosti provozovatelů jsou dány především v:

1) Nařízení vlády č.378/2001 – stanoví požadavky na používání strojů, techn.zařízení, přístrojů atd.

2) Nařízení vlády č. 170/1997 – stanoví technické požadavky na strojní zařízení

3) Nařízení vlády č. 178/2001 – stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci ( pracovní prostředí)

 

Podmínky prvního uvedení strojního zařízení do provozu

Před prvním uvedením nového strojního zařízení do provozu na území České republiky by měl každý konečný uživatel (provozovatel) tohoto zařízení ve vlastním zájmu zkontrolovat, zda je splněno těchto pět podmínek:

1.    strojní zařízení je označeno značkou shody CE,

2.    konečnému uživateli bylo výrobcem předáno ES prohlášení o shodě strojního zařízení,

3.    konečnému uživateli byl výrobcem předán Protokol o zkouškách elektrické části strojního zařízení podle     čl. 19 normy ČSN EN 60204-1:2000,

4.    konečnému uživateli byla předána (buď revizním technikem nebo výrobcem) Zpráva o výchozí revizi elektrické instalace podle norem ČSN 33 1500 a  ČSN 33 2000-6-61, ed. 2, jejímž předmětem je „přívod elektrické energie ke strojnímu zařízení“,

5.    konečnému uživateli byla výrobcem předána průvodní dokumentace ke strojnímu zařízení, která obsahuje jednak „pokyny pro kontrolu bezpečnosti strojního zařízení před jeho uvedením do provozu„, jednak „pokyny pro provádění následných (pravidelných) kontrol strojního zařízení, včetně pokynů pro kontroly elektrické části„.

 

Strojní zařízení v provozu

V okamžiku, kdy je nové strojní zařízení s označením CE a s ES prohlášením o shodě poprvé použito konečným uživatelem k účelu, který stanovil výrobce, považuje se toto strojní zařízení za „uvedené do provozu„, přičemž platí, že je-li strojní zařízení uvedeno do provozu na pracovišti, rozumí se konečným uživatelem zaměstnavatel. U provozovaných strojních zařízení s označením CE a s ES prohlášením o shodě musí konečný uživatel (provozovatel) udržovat bezpečnost těchto zařízení stále alespoň na úrovni, která byla dosažena při prvním uvedení těchto zařízení do provozu.

Ke každému provozovanému stroji, zařízení musí provozovatel doložit:
          – protokol o shodě  (měl-li být dle legislativy na takový stroj protokol vydán)
- průvodní dokumentaci od výrobce
- místní provozní předpis upravující pracovní postupy a manipulaci
- pokyny pro obsluhu – vychází z dokumentace výrobce a požadavků zaměstnavatele, jedná se o stručný
popis úkolů obsluhy k zajištění BOZP a správné obsluhy stroje
- provozní dokumentaci obsahující mimo jiné
zprávu o výchozí revizi elektrické instalace
zprávy o pravidelné revizi el.instalace ve lhůtách dle ČSN 33 1500
zprávy o následných kontrolách dle NV 378/2001 Sb

  

Následné (pravidelné) kontroly strojních zařízení v provozu

Odstavcem (2) § 4 NV č. 378/2001 Sb. se stanovuje, že zařízení (strojní) musí být vybaveno provozní dokumentací, tj. souborem dokumentů obsahujícím průvodní dokumentaci (nebo místní provozní bezpečnostní předpis, který ji nahrazuje) a záznam o poslední nebo mimořádné revizi nebo kontrole, stanoví-li tak průvodní dokumentace nebo zaměstnavatel. Zároveň je zaměstnavateli (provozovateli) uložena povinnost vykonávat následné (pravidelné) kontroly (tedy i kontroly elektrické části strojních zařízení) nejméně jedenkrát za dvanáct měsíců, a to v rozsahu stanoveném průvodní dokumentací od výrobce nebo místním provozním bezpečnostním předpisem.

Předmětem následné kontroly je ověření skutečného stavu strojního zařízení s průvodní dokumentací a dodržení požadavků NV č.378/2001 Sb  §3. Jedná se zejména o kontrolu:

- ověření zda zařízení je používáno  k účelům a za podmínek, pro které je určeno, v souladu s provozní
dokumentací výrobce

- ověření zda nedošlo k úpravám a zásahům na zařízení, které by měly vliv na bezpečnost stroje a nejsou
schváleny nebo odsouhlaseny výrobcem stroje (jsou v rozporu s ES prohlášením stroje) a to včetně kontroly ochrany proti
neelektrickým nebezpečím, která mohou být vytvářena elektrickými zařízeními.

- provedení kontroly a zkoušky elektrického zařízení stroje v rozsahu čl.19 normy ČSN EN 60204-1:2000. Pro
vykonávání zkoušek platí stejná pravidla jako v případě, kdy je provádí výrobce strojního zařízení a výstupem je
Protokol o zkouškách elektrické části strojního zařízení podle článku 19 normy ČSN EN 60204-1:2000,
samozřejmě s datem pravidelné kontroly.

 

Pravidelné revize elektrické instalace v provozu

Pravidelné revize elektrických instalací se vykonávají pro zjištění, zda se stav instalace nezhoršil tak, že by její další používání bylo nebezpečné. Lhůty pravidelných revizí elektrických instalací stanovuje pro některé prostory norma ČSN 33 1500, u průmyslových provozů však musí být lhůty pravidelných revizí stanoveny podle vnějších vlivů a v duchu nařízení vlády č. 378/2001 Sb. je stanovení těchto lhůt povinností provozovatele strojního zařízení. Pravidelnou revizi musí  vykonávat osoba se speciální kvalifikací (podle § 9 vyhlášky č. 50/1978 Sb.) a oprávněním k této činnosti, tj. revizní technik elektrických zařízení.

Ve vztahu ke strojním zařízením je předmětem pravidelné  revize přívod elektrické energie ke strojnímu zařízení  a výstupem je Zpráva o pravidelné revizi elektrické instalace podle normy ČSN 33 1500, jejímž předmětem je „přívod elektrické energie ke strojnímu zařízení“.

Výchozí revize ve vztahu k přemístěným strojním zařízením

Je-li strojní zařízení přestěhováno na jiné místo, např. do nové provozní haly, měla by být provedena výchozí revize nového přívodu elektrické energie k tomuto zařízení. U provozovaných strojních zařízení s označením CE a s ES prohlášením o shodě je postup při výchozí revizi naprosto stejný jako u „nového„ strojního zařízení, vč. kontroly dokladů bezpečnosti „připojovaného spotřebiče„ před předáním zprávy o revizi (jen místo protokolu o zkouškách od výrobce bude revizní technik vyžadovat od provozovatele protokol o zkouškách při pravidelné kontrole).

U „starých„ strojních zařízení v provozu bez označení CE a bez ES prohlášení o shodě je postup při výchozí revizi opět stejný jako u „nového„ strojního zařízení, kontrola dokladů bezpečnosti připojovaného strojního zařízení je ale jiná. Revizní technik by měl před předáním zprávy o výchozí revizi vyžadovat předložení průvodní dokumentace (nebo místního bezpečnostního předpisu, který ji nahrazuje), dokumentu, který dokazuje splnění „minimálních požadavků“ nařízení vlády č. 378/2001 Sb., a protokolu o zkouškách při pravidelné kontrole.

 

„Stará“ strojní zařízení v provozu

„Stará„ strojní zařízení bez označení CE a bez ES prohlášení o shodě provozovaná na území České republiky musí od 1. ledna 2003 splňovat tzv. minimální požadavky nařízení vlády č. 378/2001 Sb., kterým se stanovují bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí. Uvedeným nařízením vlády byla do českého právního systému převzata směrnice 89/655/EHS, ve znění směrnice 95/63/ES, o minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví pro používání pracovních prostředků zaměstnanci při práci. „Minimální požadavky„ se týkají již provozovaných strojních zařízení, a nejsou proto tak náročné jako „základní požadavky„ týkající se nových strojních zařízení.

 

Hlavní jistič před elektroměrem

1304_m (1)Hlavní jistič před elektroměrem

 

 Jaká proudová hodnota jističe pro obvod HDO se u nich používá? S jakým prostorem pro elektroměry je nutno počítat?
Za základní požadavek nutno považovat, že hlavní jističe před elektroměrem musí být s vypínací charakteristikou B. Jističe musí mít stejný počet pólů jako má elektroměr fází. Na základě individuálního posouzení připouští provozovatelé i jističe s charakteristikou C.

Z hlediska hlavních jističů před elektroměry spočívají rozdíly zejména:

ČEZ a E.ON připouští oproti PRE v odůvodněných a zcela výjimečných případech i povolení charakteristiky D;

PRE a ČEZ stanovují pro jednofázové odběry maximální přípustnou hodnotu hlavního jističe před elektroměrem 25A.

E.ON maximální hodnotu hlavního jističe pro jednofázové odběry v podkladech jednoznačně nestanovuje. Ve schématech jednofázového zapojení je uvedeno „Hlavní jistič smluvní hodnoty“.

Jistič sazbového spínače (spínacího prvku pro dvoutarif)

PRE – před přijímač HDO v případech spojité montáže (tj. kdy se HDO osazuje na kryt svorkovnice elektroměru nebo se osazuje elektroměr s vestavěným modulem HDO) se jistič neosazuje.

ČEZ – připouští jistič v obvodu HDO s maximální hodnotou 6A.

E.ON – požaduje jistič před přijímač HDO s maximální hodnotou 2A.

Umístění měřících zařízení

Dle podkladů všech provozovatelů distribučních sítí musí poloha elektroměrového rozváděče (rozvodnice) umožňovat instalaci elektroměrů ve svislé poloze. Středy číselníků elektroměrů musí být ve výšce 1500mm – 1700mm od podlahy nebo definitivně upraveného terénu. V případě více elektroměrů nad sebou mohou být středy číselníků ve výšce 700mm – 1700mm od podlahy. Před elektroměrovým rozváděčem (rozvodnicí) musí být volný prostor o hloubce min. 800mm s rovnou podlahou nebo upraveným terénem pro bezpečné provádění obsluhy a prací.

 

Nad rámec citovaných ustanovení, které vychází z ČSN 33 2130, ČEZ a E.ON na rozdíl od PRE připouští, že při umístění elektroměrového rozváděče v oplocení (pilíři) mohou být středy číselníků elektroměrů níže než 1500mm, přičemž spodní hrana rozváděče však musí být minimálně 600mm nad úrovní definitivně upraveného terénu.

 

Poznámka: Tuto možnost upravuje Změna 1- ČSN 33 3320, kterou byl doplněn čl. 2.2.5 normy.

 

PRE, ČEZ, E.ON – shodně požadují pro montáž elektroměrů a spínacích prvků zabezpečit místo v rozváděči dle uvedené tabulky:

Přístroj

Šířka (mm) Výška (mm) Hloubka (mm)
Elektroměr jednofázový 180 300 160
Elektroměr třífázový 200 400 160
Spínací prvek 200 300 160

PRE a ČEZ – navíc vyžadují v případě osazení pouze jednoho přístroje zvětšit šířku a výšku o 50mm.

Rekonstrukce elektroinstalace a osvětlení v panelovém bytě

lhd20x20_barevne.jpg_large_greyboxRekonstrukce elektroinstalace a osvětlení v panelovém bytě

Původní elektroinstalace panelových objektů je zcela zastaralá a nevyhovující.
Existuje celá řada příčin způsobující závady v elektroinstalaci, které jsou poplatné době výstavby panelových objektů:
• zastaralé a podhodnocené elektrorozvody,
• hliníkové kabely za hranicí životnosti = poruchovost a nebezpečí požáru
• chybí ochranné proudové chrániče,
• nedostatečný počet zásuvek a jejich nevhodné situování,
• poddimenzování stávajících zásuvek -problémy spojené s přetížením rozvodů
• a mnoho dalších.

 

Postupná celková rekonstrukce elektroinstalace v panelovém bytě je nevyhnutelná. Ukládání nových elektrických rozvodů pod omítku není u těchto objektů možné. Sekání či frézování s ohledem na statiku panelových domů je velmi sporné, navíc by tento způsob znamenal kompletní vystěhování nájemníků na dobu rekonstrukce zcela mimo byt.

 

Rekonstrukce bytových elektrorozvodů má mnoho výhod:
• bezpečnost a vysoká funkčnost

• rychlost a komplexnost při montáži.

• montáže „za provozu“ – nízké finanční náklady,

• rozvod na míru přesně podle požadavků zákazníka

• více zásuvkových obvodů – konec přetížení

 

Chcete mít jistotu, že Váš elektrický rozvod je v pořádku a vyhovuje normám?

Povrchové úložné systémy pro panelové domy
Nabízíme elegantní řešení, kterým je pokládka kabelů do povrchových úložných systémů, připravených speciálně pro sanaci panelových domů. Tento systém byl mimo jiné například úspěšně použit při rekonstrukcích panelových staveb v Německu.
Možnost výběru typů úložných systému KOPOS a REHAU

 

Snadno, rychle a bez stěhování
Díky nenáročnosti a rychlosti montáže tohoto systému se může pokládka nových rozvodů provádět, aniž by bylo nutné vystěhovat obyvatele bytu. Doba montáže je zkrácena na minimum, především díky snadnému upevnění kanálů na panel, rychlé instalaci kabelů, přístrojů a tvarových dílů. Jednou z hlavních výhod povrchového úložného systému je jeho následná flexibilita. Kdykoliv lze velmi jednoduchým způsobem posouvat zásuvky a spínače při změně dispozic bytu, instalovat nové přístroje nebo vkládat nová kabelová vedení.
Od rozvodové skříňky ke spotřebičům 
Při kompletní renovaci elektrických rozvodů vám bude nainstalovaná nová rozvodová skříňka s jističi, měděné vodiče v kabelech z PVC s tepelnou odolností do 80oC a zásuvky (jejich design je na vás). Podle aktuálních norem vám elektrikář nainstaluje i proudové chrániče, které přeruší dodávku proudu do svého okruhu v případě, že začne unikat mimo síť. Pokud například vaše dítě strčí do zásuvky hřebík, chránič únik proudu rozpozná a proud přeruší.
Koncepční dělení elektrických obvodů 
V každé obytné místnosti by měly být alespoň dva různé obvody, každý samostatně jištěný. Jde minimálně o jeden světelný a jeden zásuvkový obvod. Každý může být určen pro více místností.
Cíleně a důsledně

Elektroinstalace patří z hlediska bezpečnostních předpisů mezi vyhrazená zařízení. Před rekonstrukcí zpracujeme prováděcí studii, případně projekt a po dokončení realizace zajistíme zpracování revizní zprávy

 

Bezpečnost především 
Pokud není vše do detailu vyřešeno a správně provedeno, není bezpečný celý dům. I malý požár může ovlivnit život v panelovém domě na několik let, díky vodě, která se může dostat velmi daleko od místa hašení. Následky požáru ale mohou být mnohem horší. Přetížený prodlužovací kabel může způsobit i při bleskurychlém zásahu škody vyšší než je cena pár zásuvek navíc, a když nikdo nezasáhne do dvou minut, tak má problémy celý dům.
Co na závěr?
Elektroinstalační práce jsou složitou tematikou a je třeba je svěřit do rukou odborníků. Věříme, že kvalitně sepsaná elektroinstalace vám zpříjemní bydlení. Vaše domácí spotřebiče budou dobře fungovat pouze tehdy, pokud dostanou napětí, které nebude kolísat vlivem poruch či poddimenzovaných rozvodů.

Problematika hliníkových vodičů

Problematika hliníkových vodičů

Dle normy ČSN 332000-5-52 – tabulka 52 J

Nové instalace:
Al vodič se může použít až od 16 mm2 slabší vodič musí být Cu.

Staré instalace:
Ve stávajících zařízeních může být použito i menšího průřezu, nejméně však 2,5 Al po celou dobu života těchto zařízení. Tyto vodiče nemusí být nahrazovány vodiči Cu nebo 16 Al, pokud jejich svorky byly odzkoušeny pro Al.

Jističe řady PR nebo řady PRe, výrobce SEZ Krompachy a.s., mají svorky jističů odzkoušeny pro připojení hliníkovým vodičem průřezu 2,5 – 25 mm2 vyhovují ČSN 332000-5-52.

Pozor !

Většina jističů od jiných výrobců nemá svorky odzkoušeny pro připojení hliníkovým vodičem, neboť tyto svorky jsou konstruovány jen pro připojení měděného vodiče v nových elektroinstalacích. Jelikož svorky těchto jističů nejsou odzkoušeny pro připojení hliníkovým vodičem, nesmějí se připojit na původní hliníkové vodiče, neboť by to bylo v rozporu s ČSN 332000-5-52.

Hlavním problémem mechanického spojování hliníkových vodičů je vznik přechodového odporu na šroubových spojích, neboť hliník má nepříjemnou vlastnost, že „teče“, a po čase se spoj uvolní. Proto musí být svorka pro hliníkový vodič konstruována tak, aby svojí pružností kompenzovala toto „tečení“.
Většina svorek, i když jsou odzkoušeny pro připojení hliníkovým vodičem, se musí periodicky dotahovat.

Hliník má podstatně větší tepelnou roztažnost než kov, z kterého je svorka, proto již při malém ohřátí, způsobené průchodem proudu, hliníkový vodič zvětší svůj objem ve svorce. Jelikož hliník má nízkou mechanickou pevnost, jeho zvětšený objem způsobí trvalou deformaci vodiče. Jakmile se proud sníží, teplota poklesne, objem hliníkového vodiče se zmenší, čímž se svorka postupně uvolňuje, takže vzniká přechodový odpor, který spoj ještě více zahřívá, kdy důsledkem tohoto jevu „tečení“ je „vyhoření“ svorky.
Kvalitní svorky pro hliník jsou konstruovány tak, aby svojí pružností zvládly změnu objemu hliníkového vodiče, aniž by došlo k deformaci hliníkového vodiče. Tyto kvalitní svorky se proto nemusí periodicky dotahovat.

Podrobněji o připojení hliníkových vodičů ke svorkám jističů jiných výrobců si můžete otevřít zde.

Výtah z normy ČSN 370606

MECHANICKÉ SPOJOVÁNÍ HLINÍKOVÝCH VODIČŮ V EKTROTECHNICKÝCH ZAŘÍZENÍ

čl. 27 – Spojování a odbočování hliníkových vodičů užitím šroubových svorek.

bod c) Spojování hliníkových a měděných vodičů v jedné o odbočovací svorce bez cupalových vložek je dovoleno pouze v prostorách suchých.

 

čl. 53 – Kombinace kovů ve styku.

bod b) Při spojení hliníku s olovem, cínem, ………., může být koroze zvýšená, ale pouze tehdy, obsahuje-li voda elektrolyt ( např. mořská voda ).
bod c) Za přítomnosti vlhkosti se nedoporučuje kombinace ani v jinak mírných podmínkách s těmito kovy : ……. měď, mosaz.
bod d) Při nevyhnutelném spojení hliníku s kovy uvedenými v bodě c) se doporučuje tento kov cínovat, …….

 

Elektrochemická koroze na styku mezi hliníkem a mědí se omezí

Mezi hliník a měď vložíme cupalovou podložku, která je z jedné strany hliníková a z druhé strany měděná.

Mezi hliník a měď vložíme pocínovanou podložku.

Pokud potřebujeme měděný vodič připojit na hliník, je nejsnadnější konec měděného vodiče, který přichází do styku s hliníkem, pocínovat.

Dutinka.jpg, 1 kBPokud potřebujeme hliníkový vodič připojit na měď, je nejsnadnější na konec hliníkového vodiče, který přichází do styku s mědí, nasunout galvanicky pocínovanou dutinku. Tato dutinka údajně omezí i „tečení“ hliníku.

Měděnou sběrnicí, na kterou budeme připojovat i hliníkové vodiče, pocínujeme.

Použijeme speciální kontaktní pastu, které brání vnikání vlhkosti do spoje a tím zamezí vzniku elektrochemické koroze.
Některé pasty obsahují elektricky vodivá zrna, která při dotahovaní spoje mechanicky naruší oxidovou vrstvu na hliníkovém vodiči a tím sníží přechodový odpor spoje.

Proč provádět elektro revize

Proč je nutné elektro revize provádět?

dozvíte se o stavu provozovaného elektrického zařízení
předcházíte tak možnému úrazu elektrickým proudem
snížíte riziko nebezpečí požáru
revize vyžadují platné zákony a vyhlášky
zamezíte problémům s pojistným plněním v případě požáru či úrazu elektrickým proudem
vyhnete se tak vysokým pokutám, které uděluje kontrolní orgán ČUBP

Proč mají revize elektro spotřebičů smysl?

Moderní domácnosti i pracoviště jsou plné elektrospotřebičů, usnadňujících práci a zajišťujících životní pohodu tím, že šetří drahocenný čas. Bez elektrického proudu výdobytky dnešní doby zkrátka nefungují. Elektrický proud je však i potencionálním nebezpečím a to zejména v kombinaci s vadným elektrospotřebičem. A právě tento problém řeší do jisté míry povinné elektrorevize.
Objektivní statistiky úrazů a požárů zaviněných elektrickými spotřebiči u nás bohužel neexistují. Je však rozdíl, zda jde o úrazy způsobené elektrickými spotřebiči nebo jejich vadným přívodem nebo se jedná o úrazy způsobené při práci s elektrickými přístroji pod napětím. Jedno je ale jisté; obojímu je nutné zabránit. Jedním z možných řešení je pak normou stanovená periodická revize elektrického zařízení.

Postupy při provádění revizí spotřebičů

Nejprve se provádí vizuální prohlídka přístroje, kontrolou držadel, krytů, ovládacích prvků, pohyblivého přívodu, průchodnosti větracích otvorů a podobně. Dále se měří odpor ochranného vodiče, izolační odpor a proud protékající ochranným vodičem. Na závěr je pak nutné vyzkoušet chod přístroje a zkontrolovat funkce ovládacích prvků, chod motoru a hlučnosti přístroje.
O každé kontrole musí být nakonec vystaven protokol. Jeho součástí je označení a název spotřebiče, datum kontroly, výsledek prohlídky a výsledky zkoušek (vyhovuje – nevyhovuje). Chybět by nemělo ani stanovení dalšího termínu pro provedení příští revize. Je-li při kontrole zjištěna závada, musí být spotřebič vyřazen z provozu. Po opravě je nutná jeho další revize.
Každý revidovaný přístroj může být označen čárovým kódem, jenž může sloužit i pro potřeby další evidence v rámci společnosti. Získáte tak i jasnou a přehlednou evidenci pro kontrolní orgány bezpečnosti práce v papírové či elektronické podobě.
Revize elektrických spotřebičů jsou prevencí před úrazem elektrickým proudem a požárem způsobeným poškozenými spotřebiči. Některé vady nejsou na první pohled patrné, avšak revize kvalifikovanou osobou je zcela jistě odhalí. Provádění revizí je stanoveno zákonem a mimo jiné je i základní podmínkou při certifikaci ISO.

Proudové chrániče

Proudové chrániče v instalacích s laickou obsluhou

Ing. Milan Hubálek, Ph.D., Eaton Elektrotechnika, s. r. o.
Proudové chrániče a jejich použití již od svého počátku často vyvolávají různé více či méně vášnivé diskuse o jejich vhodnosti a možných problémech. Tyto diskuse ob­vykle vznikají z důvodu špatného pochopení či přecenění funkce těchto prvků.
V posledních několika letech s vydáním no­vých verzí norem, jako např. ČSN 33 2000-4-41 ed. 2, ČSN 33 2130 ed. 2 či vybraných částí ČSN 33 2000-7-7xx, byly v oblasti povinné­ho použití proudových chráničů zpřísněny po­žadavky. Z uvedených norem vyplývá obecně povinné použití chráničů se jmenovitým rezi­duálním proudem 30 mA pro všechny jedno­fázové zásuvkové okruhy do 20 A a všechny třífázové zásuvkové okruhy do 32 A. Zmíně­ná ČSN 33 2130 ed. 2 navíc vyžaduje použi­tí chrániče se jmenovitým reziduálním prou­dem 100 mA pro třífázové zásuvkové okru­hy nad 32 A jmenovitého proudu. Společným jmenovatelem povinného použití chrániče je ve všech těchto případech přítomnost laické obsluhy. To se netýká pouze bytů, ale i ko­merčních objektů.
Odpůrci používání proudových chráničů se v nových normách zaměřují zejména na části, které popisují možné výjimky s odka­zem, na který je možné se instalaci chrániče vyhnout. Jsou jimi zejména obecná výjimka z ČSN 33 2000-4-41 ed. 2 v případě rizika značných škod (rozumějme ekonomických) a česká národní výjimka z ČSN 33 2000-7-701 ed. 2 pro pevně uložený ohřívač teplé vody. V těchto případech je však nutné mít na paměti, že využitím zmíněných výjimek jsou upřednostňovány ekonomické zájmy před ochranou osob, což musí být odborník schopen obhájit. Zcela jistě však nelze argu­mentovat, že zamezení znehodnocení potra­vin v hodnotě stovek či jednotek tisíců korun v chladničce při případném vybavení chrániče je dostatečným důvodem pro omezení opatře­ní na ochranu osob před úrazem elektrickým proudem. Nesmyslnost tohoto důvodu nyní potvrzují i právní analýzy této otázky. Je ne­zbytné říci, že požadavky na ochranu osob a ekonomické zájmy rozhodně nemusí jít při použití proudových chráničů proti sobě, jest­liže je při navrhování instalace řádně vnímá­na funkce chrániče.
 

Jak proudový chránič funguje

Proudový chránič je principiálně jednodu­chý, avšak funkčně naprosto uni­kátní prvek. Funkce proudového chrániče jakékoliv konstrukce je založena na vektorovém součtu všech proudů, které protékají vo­diči vedenými skrz měřicí trans­formátor chrániče. V klasickém případě, kdy za chráničem je za­pojen prvek s čistě spotřebičovou charakteristikou, plyne z prvního Kirchhoffova zákona, že vektoro­vý součet proudů tekoucích v obou směrech musí být vždy nula, pokud neexistuje proudová dráha odvádě­jící proud v jednom směru mimo sčítací obvod chrániče. Takovou­to drahou může být právě nešťast­ník, který se dotkl obvodu pod na­pětím a jehož tělem začal prochá­zet proud, který se ke svému zdroji vrací přes uzemnění. Je však nut­né pamatovat i na skutečnost, že např. rušivé harmonické složky, které jsou přes filtr od­váděny do ochranného vodiče, jenž v obvyk­lých aplikacích není veden sčítacím obvodem, taktéž způsobují nenulový vektorový součet. Z hlediska zákona zachování energie musely do spotřebiče přitéci přes proudový chránič, byť zdánlivě na jiné frekvenci. Z uvedeného principu vyplývají základní funkční vlastnos­ti proudových chráničů. Unikátním parame­trem je dynamický rozsah těchto prvků. Do­kážou identifikovat rozdíl přitékajících a zpět­ných proudů v hodnotě desítek miliampérů v obvodech se jmenovitými proudy až stovek či tisíc ampérů, tj. dynamický rozsah je v současnosti běžně až 105. Z principu čin­nosti jsou proudové chrániče jedinými prv­ky, které dokážou velmi rychle vypnout i při kontaktu člověka se živou částí obvodu, byť tělový proud je řádově menší než běžné pra­covní proudy obvodu. Tato vlastnost je důvo­dem, proč mají proudové chrániče v oblasti ochrany osob před úrazem elektrickým prou­dem svou nezastupitelnou úlohu.
Z pohledu ochrany osob je zásadním pa­rametrem proudového chrániče rychlost jeho vypnutí. Je důležité si uvědomit, že proudový chránič není prvek omezující velikost prou­du. Pouze musí zaručit, že reziduální proud příslušné velikosti je při použití pro ochra­nu osob přerušen dříve, než způsobí zraně­ní zasažené osoby. Typický tělový proud při zásahu napětím 230 V je přibližně 150 mA. Jelikož proudový chránič musí vybavovat v rozsahu 50 až 100 % svého jmenovitého reziduálního proudu, je zjevné, že použití 10mA chrániče namísto předepsaného 30mA v běžných aplikacích v podstatě nijak ne­zvyšuje ochranu osob. Tělový proud je totiž v obou případech mnohonásobně větší než proud vybavovací. U chrániče klasické konstrukce je rychlost vypnutí více závislá na ak­tuální polaritě reziduálního proudu (vypnout může vždy pouze během půlperiody s pola­ritou, jejíž magnetické pole působí proti poli permanentního magnetu) než na jeho jmeno­vitém reziduálním proudu. Oba typy však vy­baví v předepsaném čase do 40 ms. Naproti tomu z vypínacích charakteristik jasně vyplý­vá, že při typickém tělovém proudu chránič se jmenovitým reziduálním proudem 100 mA již neposkytuje požadovanou ochranu. Na tom­to místě je vhodné vyvrátit jednu paradoxně poměrně častou domněnku. Proudový chránič v žádném případě nedokáže zamezit zásahu člověka elektrickým proudem. I pro něj pla­tí princip kauzality – nedokáže předvídat, že se někdo dotkne vodiče pod napětím. Když se tak však stane, velmi rychle přeruší elek­trický obvod. Člověk je tak proudem zasažen, ale jen po velmi krátkou dobu.
 

Výjimky z norem

Vybavení jakéhokoliv jisticího prvku, včetně proudového chrániče, znamená pře­rušení dodávek elektrického proudu. To má v některých situacích nepříjemné dopady. V případě proudových chráničů je, alespoň teoreticky, situace o to horší, že kromě žá­doucích vybavení může chránič vypnout i v době, kdy žádný poruchový proud nena­stal. Právě z těchto důvodů normy uvádějí možné výjimky, kdy chrániče nemusí být použity. Nežádoucí přerušení napájení obvo­dů lze rozdělit do dvou kategorií. První jsou situace, kdy vlivem i žádoucího vybavení chrániče vypadne napájení i pro nezasaže­né části elektroinstalace, kde je však odpo­jení napájení z určitého důvodu nevhodné. Druhé jsou situace, kdy zařízení svou při­rozenou bezporuchovou činností způsobu­jí reziduální proudy, které mají dostatečnou intenzitu pro vybavení chrániče. Ten vnímá pouze reziduální proud a není schopen roz­lišit, zda jde o reziduální proud poruchový, či neporuchový.
Prvním příkladem výjimky je pevně ulo­žený ohřívač teplé vody v koupelně, viz ČSN 33 2000-7-701 ed. 2. Jde o situaci, kdy vlast­ní provoz takovéhoto spotřebiče může způso­bit vybavení chrániče. Topná tělesa umístěná přímo v ohřívané vodě nemají nulový nepo­ruchový reziduální proud. To vyplývá z fy­zikální podstaty. Je totiž více než kompliko­vané vyrobit izolaci topného tělesa tak, aby byla současně dokonalým tepelným vodičem i ideálním elektrickým izolantem. Zejména u starších ohřívačů může nastat situace, kdy takto vzniklý reziduální proud je dostateč­ný pro vybavení chrániče. Nicméně bezhla­vé uplatnění výjimky má svá úskalí. Předně, s ohledem na platné normy spotřebič s uni­kajícím proudem intenzity schopné vybavit 30mA proudový chránič, tj. min. 15 mA, by vůbec neměl být provozován. Je zjevné, že není-li provozován nedovolený spotřebič, sa­motný ohřívač vybavení chrániče způsobit ne­může. Příčinou problému i jeho odstraněním je slučování, resp. neslučování více potenciálně problematických spotřebičů pod jeden chránič. Z ČSN 33 2000-7-701 ed. 2 navíc dále vyplývá, že v typicky provedené kou­pelně musí být proudovým chráničem chrá­něny všechny vodiče, např. i napájecí kabely osvětlení. Neuváženým uplatněním probíra­né výjimky jsou obvykle porušeny dva jiné požadavky na danou část elektroinstalace stanovené normou.
Dalším často zmiňovaným případem uplatnění obecné výjimky stanovené v ČSN 33 2000-4-41 ed. 2 je chladnička či mraznička s potravinami. Zde je třeba zopakovat, že ochrana domácí zásoby potravin rozhodně není ekonomickou hodnotou, která může odů­vodnit snížení ochrany osob před úrazem elek­trickým proudem. Kompresorové chladničky jsou typem spotřebiče, pro který z hlediska jeho funkce není vhodný dlouhodobý výpa­dek napájení, ale zároveň spotřebič samotný dokáže způsobit nežádoucí vybavení proudo­vého chrániče. Jak se s tím vypořádat bez vy­užití velmi diskutabilní výjimky? Relativně jednoduše. Nežádoucí vybavení jsou způsobe­na rázovým proudem vznikajícím při zapnutí kompresoru. Stačí tedy použít chránič s vyšší odolností proti těmto proudům, tj. typ G. Od­pojení napájení vlivem poruchy v jiné části instalace se zamezí opět vhodným návrhem, kdy nejsou nesmyslně zapojovány nesouvi­sející okruhy pod činnost jednoho chrániče. V neposlední řadě, v případě, že obsah lednič­ky má velkou hodnotu, lze využít zařízení pro automatickou obnovu napájení. V sortimentu firmy Eaton je takovýto prvek k dispozici; je jím motorový pohon s automatickým režimem Z-FW-LP (obr. 3).
Třetí typickou oblastí, která je v souvis­losti s využitím výjimek často uváděna, je výpočetní technika. Problémy jsou opět dva. Jednak i krátkodobý výpadek napájení způ­sobí výpadek počítače. Zde je ale třeba při­znat, že tento možný problém by měl být ře­šen i v případě, kdy by žádný chránič použit nebyl. Použití záložního zdroje UPS problé­my krátkodobých výpadků napájení vyře­ší, při dlouhodobých tyto zdroje poskytnou dostatečně dlouhou dobu pro řádné ukonče­ní aplikací a vypnutí počítače. Problémem, který ale přímo souvisí s proudovými chrá­niči, jsou spínané zdroje. To je společné pro velkou většinu moderních spotřebičů. Stolní a sálové počítače však nejsou zařízení třídy II,a tudíž musí mít připojen i ochranný vo­dič. Vyšší harmonické generované spínaný­mi zdroji mohou být odváděny filtrem částeč­ně i do ochranného vodiče a jsou proudovým chráničem vnímány jako proudy reziduální.
Jelikož ale i PC musí splňovat požadavky na maximální velikost unikajícího proudu, je snadné problém vyřešit. Jednoduše lze vypo­čítat maximální počet takovýchto rizikových spotřebičů zapojených na jeden chránič tak, aby součet neporuchových unikajících prou­dů nezpůsobil jeho vybavení.
Důležitým obecným aspektem při případ­ném uplatnění výjimky z norem je skutečnost, že když bude pro určitý spotřebič a jemu pří­slušný zásuvkový okruh výjimka uplatněna, je nutné zajistit, aby příslušná zásuvka byla z hlediska laické obsluhy vyhrazena právě jen pro tento daný spotřebič. Jak lze splnění tohoto požadavku zajis­tit např. v bytech, kde se pohybu­jí děti, nechme na fantazii čtenáře.
 

Jak navrhovat proudové chrániče

Nejčastějším problémem, kte­rý způsobuje nežádoucí vybavení proudového chrániče, je neuvážené slučování mnoha okruhů pod jeden proudový chránič. Je příznačné, že osoba, která se odvolává na národ­ní výjimku pro nepoužití chráni­če pro ohřívač vody a zdůvodňuje to jako nezbytné funkční opatření, dokáže navrhnout jeden čtyřpólo­vý 30mA chránič jako centrální pro rodinný dům. Centrální proudový chránič pro rodinný dům je zcela jistě doporučeným a vhodným řešením, ale pouze pokud má jmenovitý reziduální proud 300 mA, a neřeší tedy hledisko ochrany osob před úrazem elektrickým proudem. Z uvede­ného popisu fungování proudového chrániče plyne další důležitý, byť obecně opomíjený aspekt. Zcela odlišné chování, ale tím i úro­veň bezpečnosti osob, má použití tří samo­statných dvoupólových chráničů pro tři okru­hy napájené z různých fází a zcela jiné pou­žití jednoho čtyřpólového chrániče pro tyto okruhy. Vektorový součet reziduálních prou­dů z různých fází totiž dává výrazně odlišný výsledek než součet aritmetický. O dopadu na provozní spolehlivost celé elektroinstala­ce u těchto dvou odlišných přístupů ani není třeba diskutovat.
Obecná zásada tedy je, navrhovat prou­dové chrániče v kontextu celé elektroinstala­ce tak, aby součty neporuchových reziduál­ních proudů nezpůsobovaly jejich nežádou­cí vybavení, aby nevypínaly nezasažené, ale provozně důležité části elektroinstalace při problému ve zcela jiné části, a rovněž uči­nit taková technická opatření, která dokážou zajistit napájení důležitých obvodů při (i žá­doucím) vybavení chrániče. To pak zname­ná, že není dostačující navrhovat zásuvkový okruh pouze do úrovně zásuvek, ale projek­tant by měl znát i vlastnosti potenciálně při­pojených spotřebičů.
 

 

 

http://www.siemens.cz/siemjetstorage/files/1862_03$proudove$chranice.pdf

http://www.bonega.cz/elektro/vzdelani/clanky/chranice_vzdy_s_dpn_bonega.pdf

http://www.schneider-electric.cz/documents/technical-releases/vsechny-clanky/2011/elektrotrh_cerven_2011_clanek_1.pdf